Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sesny
Autor
Philogyny
Každou noc skáčeš do řeky
oblečený
pořád tou stejnou vodou
podáváš zlatou rybku
má probodnutou dlaň svým přáním
je nečitelné
ve druhé čeřen
tím proplouvá řeč do němých obličejů
Chceš mě?
říkají za zvířata lidé oblečení do jejich kožichů
z klobouku vykouzlí bílého králíka
pro potlesk publika
dostal jméno Gerda nebo Kai
v očích má prastarou olověnou mříž
---
dlouho jsme spolu nemluvili
---
víly si natáhly střevíce se švem a odešly do bordelu
/ pořád věším sýkorkám za hrdlo lůj /
ach ty můj bože ---
nosíš mi pořád další krmítka plná osení jako bys moh proměnit minulost do času přítomného
---
bavíme se o hnoji do skleníku
uležený nepopálí
je plný semen semínek semíneček ostřice a pýru
budou chtít vyrůst
i řeč co se motá kolem kleče
nakonec vezmeš pilu a podřízneš jí krk
/ najednou ztěžka dýcháš /
les se změnil
pije déšť vkleče
---
zase v něm spím se svou studenou milenkou co mi svými rty pravidelně rozbíjí obličej
pak začnou výt i vítr
21 názorů
pro Silene
Připomněla jsi mi jeden obrázek, co mi kdysi někdo poslal a tam ty prameny jsou.. Mám ho schovaný. Je jich víc, když nemůžu spát, vytáhnu vzpomínky, pohladím v nejvyšším utajení a schovám. Je to příběh a já nikdy neslyšela jeho hlas. Děkuju.
líbilo by se mi:
. život se ušklíb / ustřih jí vlasy / dlouho padala do pramenů
a pozdává se mi:
. dlaň probodnutá svým přáním
. řeč proplouvající do němých obličejů
. olověná mříž v očích
. střevíce se švem
. rty rozbíjet obličej
(edit. jen písmenko)
pro lawender
No jo no, měla tam v noci pytláka. Šla k lesu a najednou střela. Nevím, jestli si třeba nemyslel, že jsem zvěř. Mám čepici se dvěma bambulema z kožešiny. Třeba si myslel, že to jsou uši. Někteří idioti střílí po všem, co se pohne, že... :) Nehla jsem se a přespala. To je ta úvodní fotka... Děkuju za návštěvu, moc.
někdy jde z tvých veršů na mě hrůza - někdy :) Jsou některá někdy, která si člověk nijak zvlášť nehladí ... to až potom, když už je všechno jindy. Prolog je boží zkratka, lusknutí prstů Teď a padej - beztííííž :*
pro Kočkodan
Já někdy sama nevím, vyběhl mi z hlavy ráno a váhala, jestli dát ven. Ale jednou by chyběl. :)
pro Lerak12
Už jsem Vás dlouho neviděla. A když jsem si říkala, jestli ještě jste, tak se najednou objevíte... a tak děkuji. :)
pro Alegna
Sedávali jsme s tátou na lavičce. Dal mi ruku přes ramena. Mlčeli jsme. Byly to moje nejhezčí chvilky.
pro Gora
Dneska jsem dala synovi na šmigrust králíčka, co vypadal skoro jako morče. A on mi říká, má čumáček jako náš naštvanej táta, budu mu říkat Milošek... Děkuji. :)
Všem Vám moc a moc děkuju za zastavení. Někdy se v textech vědomě opakuju, jaro bez těch semínek prostě ne... :)
Už prolog je úžasný, verše mají silný náboj
Semena semínka a semínečka budou chtít vyrůst .... kolik toho ohrožuje život a on si přesto často najde způsob jak být ...
a do tohohle řádku jsem se zamilovala: tím proplouvá řeč do němých obličejů
Bene, napsal košatěji než já... Phil dokáže do básní vložit vše podstatné, o čem ses zmínil.
Rád čtu Tvé příběhy
Plné přírody a_
Něhy
Psané poézií
(avi mi nepřišlo:(